Zkuste si nasadit Moudrý klobouk ;)

Srpen 2015

Chojin Honzin (Vol. 1, Chapter 02)

26. srpna 2015 v 19:03 | Suki |  Chojin
Na začátek
Místo děje: Skrytá shurikenová vesnice (Země Kovu)
Vysvětlivky: ninjutsu [nindžutsu] doslovně znamená ninja techniky; k provedení jutsu je nutná manipulace s chakrou, ve většině případů jsou techniky elementární (voda, oheň, vzduch...), efekty ninjutsu jsou reálné
kunoichi [kunoiči] znamená ninja ženského pohlaví
V této kapitole se objeví: Chojin, Suki, Yogi, Zen, Chidori, Jirka, Šašinka, Razmin, Daisuke, Botan, Lina (poslední tři se už nejspíš znovu nikdy neobjeví) a pár dalších, které ale poznáte lépe až v následujících kapitolách

(Chidori se mi moc nepovedla, o víkendu její podobiznu na 99,9% předělám. Těš se, Chidoro! xD Příště přidám spíš jen takové info o postavách, plus zbylé podobizny.)

Pein 0.1 (gify)

24. srpna 2015 v 22:24 | Suki |  Naruto

Chojin Honzin (Vol. 1, Chapter 01)

22. srpna 2015 v 23:55 | Suki |  Chojin
Na začátek
Místo děje: Skrytá shurikenová vesnice (Země Kovu)
Vysvětlivky: genin - nižší hodnost ninji, ゲニン (psáno katakanou) nebo 下忍 (hiraganou)
sensei - slovíčko pro "učitele", používané v japonštině; センセイ neboせんせい (hiragana)
V této kapitole se objeví: Chojin, Sona, Razmin, Maro


Chojin kráčel společně se svou rodinou směrem k akademii. Dnes byl výzamný den, všichni patnáctiletí, případně šestnáctiletí, skládali ninjovskou maturitní zkoušku. Vlatně, skládali i i ti starší, kteří napoprvé neuspěli nebo si ji dobrovolně odložili. Chojin si zas tak moc ve všech oblastech nevěřil, ale nemínil marnit čas - strašně ho lákala představa, že se stane schopným ninjou, prvním z rodiny po celé generace. Jeho babička popotáhla.
"Ach, Chojínku...ty už jsi skoro dospělý!"
"Ale no tak, mami...," klidnil ji Chojinovo otec. Byl vysoký s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy. I on se ale nedokázal ubránit pyšnému zašklebení. "Tak ninja, hmm...budeš asi vydělávat víc peněz než já, hahaha!"
"Tak, už jsme tady," prohlásila Chojinova matka, drobná malá ženuška, kterou by přerostlo lecjaké desetileté dítě. "Budeme ti tu držet palce a až budeš mít zkoušku za sebou, půjdeme to oslavit."
Chojin se usmál a naposledy přikývl. Sledoval rodiče s babičkou, jak se mísí do davu již shromážděných rodičů. Sami ninjové nebyli, takže tam moc známých neměli, ale to jim nezabránilo v rozhovorech a popíjení piva s ostatními. Je to tak, u akademie byl přistaven, extra pro tuto příležitost, výčep a dva tucty stolů s lavicemi. Maturitní den byl vždy dobrý důvod k oslavě a pití - ten sen se totiž vojenská síla vesnice zvýšila o několik desítek čerstvých geninů. Ve vesnici byly akademie dvě. V okolních zemích se geniny stávaly děti už od dvanácti let, ale narozdíl od Shurikenských (logicky) byly také mnohem slabší. Tady to prostě byla jiná úrověň. Kdo byl jinde chunin, tady byl "jen" talentovaný genin. Chojin se pousmál. Není divu, že tahle nejmenší země je také považována za nejsilněší. Pak zamířil k bráně akademie. Na hodinách stálo 07:58. Nejvyšší čas, za chvíli ho určitě bude jeden ze senseiů volat, aby přešli k první zkoušce. Vběhl dovnitř.
***
"Honzin Chojin!" otevřela dveře jedné učebny brýlatá žena, kterou Chojin nikdy neviděl. Nejspíš nezávislá, objektivní členka poroty. Jakmile vešel za ní, zase prudce zabouchla. Zasedla za stůl mezi ředitele, Fugiki-senseie a Miki-senseie.
"Povinná zkouška se skládá z ninjutsu a všeobecné teorie, volitelná ze zbraní a dešifrování. Je to tak správně?" optala se a když Chojin přikývl, zapsala si to.
"Tak, Chojine," usmál se Miki sensei. "Dnes nám předvedeš, co sis za těch skoro devět let zapamatoval."
Chojin nervózně polkl a snažil se nemyslet na odpověď 'No asi nic moc'. Pak mu ředitel pokynul a nastail pytlík s čísly.
"Vyber si jedno číslo. Samozřejmě, nekoukej tam, hahaha..."
Chojin chvíli losoval a nakonec jedno číslo vytáhl. "Tři," oznámil jim.
"Tři...systém misí v Shurikenové vesnici a porovnání s ostatními zeměmi," přečetl mu Fugiki sensei. "Potřebuješ čas na přípravu?"
"Ani ne...," odpověděl a rovnou se posadil před komisi. "Začnu hned. Takže. U nás ve vesnici máme systém šesti druhů misí. Značí se písmeny velké S, A, B, C, D a E. Jsme jediní, kdo to takhle používá. Většina vesnic má pouze mise S, A, B, C a D. Mise typu D jsou podle nich ty nejlehčí a ak jdou písmena nahoru...C, B a A... tak s nimi stoupá i otížnost misí. Mise S jsou pak ty nejnebezpečnější a na jejich plnění se hodí většinou jenom Kage a pár nejlepších jouninů z vesnice. Za kažkou úspěšně splněnou misi čeká tým finanční odměna. Čím těžší mise, tím víc peněž."
"Správně," usmál se Miki sensei. "Co nám povíš k těm E-čkovým misím?"
"Jak jsem říkal, jsou pouze v naší vesnici a jsou určené už pro studenty akademie,"spustil Chojin. "Nikde jinde studenti na mise chodit nesmí, protože nejsou uznáni za právoplatné ninji a nebo nemají dost zkušeností. I když se jedná o nejjednodušší mise jako třeba nakupování nemohoucím, hlídání dětí, psů, výpomoc s úklidem,..."
"Zcela dobře," pokýval hlavou ředitel a upil ze své sklenky vody. "Ještě něco k tomu?"
"Hm...v ostatních vesicích takové obyčejné mise dělají geninové a řadí se pod písmenko D. Skrytá Shurikenová ale věří, že takové mise zvládne kterékoliv dítě a není důvod, proč by se jejich plněním měli zdržovat plnohodnotní ninjové. Taé je důležité získat nějakou praxi a zkušenosti co nejdřív, a to znamená už na akademii."
Ředitel se neudržel a zatleskal mu. "Bravo. Stručné a výstižné. Můžeš jít. A vy, Fugiki, přiveďte prosím dalšího zkoušeného. Jmenuje se...momentík...Sona Hajre. Ale nejdřív mi prosím dolijte vodu. Je moc vedro."
Chojin vyšel ven s úžasným pocitem a začal doufat, že tahle zkouška možná přece jen nebude totální propadák. Pak si všiml Sony, která na něj už kývala hlavou. Dlouhé černé vlasy měla klasicky svázané v culíku. Byla na svůj věk docela malá, asi jako jeho máma. I když... to zas asi ne.
"Čau!" pozdravila ho nahlas. Vypadala nervózně. "Co sis vylosoval?"
"Zdarec! No, v podvědomí jsem byl zoufalej, tak to asi pomohlo... vytáh' jsem si trojku."
"Tyjo! To neni fér, Chojine! Lehká otázka! A já už ji stoprocentně nedostanu..."
"To ne," přikývl souhlasně a Sona ho zpražila ledovým pohledem. Pak ji zavolali dovnitř, ale zapomněli zavřít dveře, takže Chojin slyšel, co si vylosovala ona: číslo dvanáct, systém napájení a kanalizace v Shurikenové, k tomu řeky a povodí v celé zemi. No, neměla moc štěstí. Chvilku na to se přikulhal Razmin, další Chojinovo spolužák a Sonin starší bratr.
"Čáááááu," pozdravili se oba. Jejich hučení konečně přimělo senseie zavřít dveře a dopřát tak Sone nějaký klid na soustředění.
"Jsem nahranej," přiznal se hned Razmin. "Umim to jenom do otázky číslo deset. Průmysl, zemědělství, zeměpis a turistickej ruch jdou mimo mě..."
Během chvilky dorazila i třetí osoba klanu Hajre, Razminova starší sestra Maro, která, jak se Chojin dozvěděl, se loni u zkoušky nervově zhroutila a letos to zkouší znovu. Neměl ji moc rád, hlavně proto, že se mu posmívala kvůli břichu (a ne jenom kvůli břichu). Nevadilo by mu to, kdyby to myslela žertem, jenže tak to v jejím případě nebylo. Ona měla ráda nejspíš jen lidi s uměleckými sklony nebo podobnými názory, například Yogiho. Jinak byla spíše introvertní typ. Jak se tak Chojin na chvilku zasnil, dveře se opět rozlétly a ven vyšla Sona. Maro se na ní zářivě usmála (Chojin jen povytáhl obočí) a hned se jí ptala na podrobnosti. Razmin věděl, že už brzy přijde na řadu a opět zpanikařil.
"Sakra, sakra! Jestli chytnu průmysl, co jim řeknu? Jasný, Země kovu, haha...jsem to ale pako! Kov! To nějak okecám!"
A asi o deset sekund později byl Razmin zavolán do zkouškové místnosti. Nervózně se snažil smát, ale vypadalo to spíš jako předsmrtná křeč obličeje. V duchu si opakoval 'Ne průmysl, jen ne průmysl' a pak si vylosoval číslo. Tiše ho zamumlal a Miki sensei začal předčítat téma.
"No vidíš, Razmine! Taková krásná otázka: Průmyslová odvětví Země Kovu a Skryté shurikenové vesnice, jak přispívají ke každodennímu životu místních a zahraničních obyvatel!"
Razmin málem dostal infarkt. Naposledy se zoufale podíval zpátky do chodby, kde se mu rodina a kamarádi pochichtávali a zamumlal, že potřebuje čas na přípravu.
Přicházeli další a další studenti a minuty, hodiny ubíhaly. Všechny ty lidi Chojin znal, některé lépe, některé hůř, některé nemohl vystát, někteří byli naopak fajn. Přesto mu připadalo zvláštně smutné, když si uvědomil, že už je všechny pohromadě nejspíš nikdy neuvidí. Kolem desáté dopoledne se objevily první slzy a hysterický pláč. Oba senseiové vyváděli ven modrovlasou holku a chlácholili ji slovy:
"Však to zkusíš zase za rok, neboj..."
Poté byla vyhlášena patnáctiminutová pauza a Chojin vyšel ven s nadějí, že máma nebo táta s sebou mají nějaké jídlo.

Úvodník

12. srpna 2015 v 19:20 Chojin
Můj dlouhodobě rozpracovaný projekt asi konečně spatří světlo světa. Jde o kapitolovou povídku inspirovanou Narutem od Masashi Kishimota a světem ninjů, kde se plní mise a číhá kdejaké nebezpečí. Postavy jsou ovšem originální; mnou vymyšlené. Každá z nich má přidělený svůj příběh, schopnosti, vlastnosti. Z větší části jsem do hlavních rolí obsadila kamarády, známé, samozřejmě i sebe samu (:D). Celý nápad a myšlenka vznikly před několika lety, takže pokud se tu na blogu čirou náhodou objeví někdo, kdo se pozná (i když v to moc nedoufám), promiňte mi to komolení vašich jmen a další věci :D.

První část uveřejním co nejdřív. Před každou kapitolou sepíšu i případné poznámky, výslovnost atd. Doufám, že to bude číst alespoň jeden člověk, i to by mi bohatě stačilo. :D

Hlavní postavou je patnáctiletý kluk jménem Chojin (čteme Čódžin), který se po ukončení Ninja akademie stane geninem (hodnost nižšího ninji) a s dalšími dvěma lidmi vytvoří tým. Narutardi určitě znají. :D

Pro začátek tedy asi vše. Přežijte ty vedra, lidi! Ahoj